rifugio

Je k pláči řeč, jež mluví frázemi,
protože slov a vět se bojí.
Je k smíchu řád, jenž získán v zázemí,
zatímco chlapci v palbě stojí.
Jestliže důsledek je příčinou
a volnost cídí mříže pastí,
je rodná země - možná - otčinou:
však - není - VLASTÍ, není vlastí.

(Karel Kryl, 1985)

 Milí čtenáři těchto stránek,

na základě některých Vašich dotazů (ať již pocházely od čtenářů tohoto webu, nebo mých tištěných knih), které došly do mé běžné poštovní schránky i do e-mailové schránky, se na tyto často opakované dotazy pokusím odpovědět společně v jednom textu. Doufám, že tento text snad odpoví i na otázky, jež by si mohli klást jiní lidé, kteří tyto mé stránky otevřou naprosto náhodně.

KDO JSEM?

Jsem křesťanským duchovním, tj. pastorem nebo chcete-li knězem.

CO JE HLAVNÍ NÁPLNÍ MÉ SLUŽBY (PRÁCE)?

Jsem zodpovědný za vydavatelskou činnost pro některé státy bývalého SSSR a pro některé další země ve východní Asii. To znamená, že rozhoduji o obsahu křesťanských knih a časopisů, které jsou pak překládány do národních jazyků (zejména do ruštiny, čínštiny, korejštiny a perštiny) a které jsou distribuovány bezplatně prostřednictvím místních církví nebo pracovníků, kteří mají na starosti rozdávání humanitární pomoci. Dále jsem také zodpovědný za koordinaci poskytování humanitární pomoci a organizování transportu humanitární pomoci (potravin, léků a školních potřeb) do těchto zemí.

TO VŠE ALE VYPADÁ HLAVNĚ JAKO CÍRKEVNĚ ADMINISTRATIVNÍ PRÁCE, KTEROU BY NEMUSEL VYKONÁVAT PŘÍMO DUCHOVNÍ, JAK JE TO TEDY S MOU VLASTNÍ SLUŽBOU DUCHOVNÍHO?

Tuto práci by sice z pohledu mnoha lidí nemusel vykonávat přímo duchovní, ale ti, kteří mne do této služby svou volbou povolali, se na modlitbách shodli, že je to duchovenská zodpovědnost, hlavně při výběru publikací a článků pro časopisy. Také tým lidí, kteří se věnují transportu a distribuci humanitární pomoci, vlastně tvoří takový velký diasporní sbor, a tito lidé potřebují nejen manažera, ale často mnohem více duchovního správce (vůdce), který jim může být oporou a na kterého se můžou obracet se svými pocity, jež nutně přicházejí v psychicky i duchovně náročné službě v místech postižených velkou chudobou, nemocemi, a přes která se mnohdy přehnaly vlny násilí různých ozbrojenců, nebo v krizových oblastech, kam tito naši pracovníci přicházejí s humanitární pomocí po různých přírodních katastrofách.

Jako duchovní se také starám o několik malých křesťanských skupin (sborů-farností), které tvoří lidé z východní Asie, kteří získali azyl ve střední Evropě, tito lidé do Evropy nepřišli jako levná pracovní síla, ale jako exulanti hledající prostor pro život, kde by mohli svobodně uplatňovat svou víru do svého každodenního života. Tyto skupinky jsou velmi specifické svou uzavřeností před okolním světem, někteří jejich členové prošli ve svých rodných zemích mnoha formami perzekuce, včetně vězení, a někteří jejich příbuzní neměli tak jako oni to štěstí, že by mohli odejít do jiné bezpečné země, proto se tito exulanti jen velmi obtížně zařazují do nějakých sborů-farností veřejně působících (otevřených) církví. Tito exulanti mají obavy, že při kontaktech na běžné sbory-farnosti by mohli být viděni někým ze svých krajanů, kdo by na to upozornil ambasádu jejich rodné země, ze které do střední Evropy přišli, a že by to nějak mohlo ublížit jejich blízkým a příbuzným, kteří v jejich rodné zemi museli zůstat. Tato situace se – Bohu díky - postupně zlepšuje tím, jak se nám daří pozvolna slučovat celé rodiny a získávat pro jejich členy možnost vycestování z rodné země a možnost získání pobytu ve střední Evropě. Mnohem otevřeněji pak svou víru vyznávají mladí lidé, kteří se již narodili nebo vyrůstali ve střední Evropě, jsem velmi rád, že mnozí tito mladí lidé se snaží zachovat si jazykové znalosti ze zemí původu jejich rodičů a postupně se pak i zapojují do některé formy misijní práce zaměřené na krajany jejich rodičů, kteří však do Evropy přicházejí hlavně z důvodů ekonomického přistěhovalectví, nikoliv pro to, že by v jejich rodných zemích cítili nesvobodu vyznání či názorů.

NA ZÁVĚR NĚCO ZE SOUKROMÉHO ŽIVOTA

Jsme rodina se čtyřmi dětmi:

Rejčka (Rachel – čteno Rejčl, nikoliv česky Ráchel) – 12 let

Benito – Ben (Benedikt) – 10 let

Timík - Tim (Timotheos) – 8 let

Asja (Anastasia) – 5 let

 Tím, že velmi mnoho času trávíme na misijních cestách, se náš domov (naše domácnost) stále nachází v několika zemích s velmi odlišnými kulturami, jazyky a vzdělávacími systémy, což může, ale i nemusí být z dlouhodobého hlediska pro naše děti prospěšné. Každopádně je dost náročné zvládat chod takovéto „domácnosti přes hranice“ logisticky, pokud bychom neměli tým velmi spolehlivých spolupracovníků.

Snad jsem tedy alespoň trochu odpověděl na mnohé zvídavé otázky čtenářů tohoto webu a mých publikací. Děkuji Vám za Váš zájem, a pokud se sem rádi vracíte nebo pokud rádi čtete mé texty vydávané v knižní podobě, prosím Vás, vzpomeňte na mne a mou rodinu při modlitbách.

Váš v Kristu

+Ignatius

Kontaktovat mne i nadále lze prostřednictvím e-mailu:

Beth-Or@ekklesia-ep.com